LITERÁRNÍ TEORIE

• Literární druh a žánr: povídka, próza
• Literární směr: realismus
• Slovní zásoba a jazyk: objevuje se nespisovný jazyk a vulgární výrazy, nářečí, archaismy
• Postavy:
  • Babička – zidealizovaná postava – moudrá, milující, manuálně zručná, ochotná, silně věřící
  • Barunka – babiččina nejoblíbenější vnučka, nejstarší, poslušná, babička je její vzor
  • Ostatní děti – Jan, Vilém, Adélka
  • Terezka – matka dětí, nemá ráda báchorky
  • Pan Prošek – manžel Terezky
  • Paní kněžna Zaháňská (ve skutečnosti hraběnka Eleonora z Kounic) – babiččina přítelkyně, milá, pomáhá chudým
  • Hortensie – schovanka kněžny, ráda si hraje s dětmi
  • Viktorka – zamiluje se do vojáka a příběh končí nešťastně, otěhotní a voják ji opouští, ona se zblázní a odejde do lesa, své dítě hodí do jezu a ji zabije blesk
• Kompozice: Dílo je rozděleno na devět kapitol
• Prostor a čas: Staré bělidlo, 19. století
• Význam sdělení (hlavní myšlenky díla): popis života na venkově, důraz kladen na rodinné vztahy, staré zvyky a obyčeje, dobro v lidech

DĚJ

• Prolog – autorka vzpomíná s odstupem času na svou babičku
• Příběh – babička přijíždí do Ratibořic na Staré bělidlo k rodině své dcery, později pomáhá s hospodářstvím a výchovou dětí
• Epilog – popis posledních let života babičky

Babička bydlela v horské vesnici na slezských hranicích. Pak však obdržela dopis od své dcery Terezky, aby se k nim přestěhovala. Když babička přijela, všichni měli velkou radost a děti si ji hned oblíbily. Babička převzala velení nad celým domem. Každého si získala svým dobrým srdcem. Dokonce si ji oblíbila i kněžna – pan Prošek byl její zeť. Tak se děti seznámily i s komtesou Hortensií, která byla kněžninou schovankou. Babička věděla, že stárne, a proto se se všemi rozloučila. Když zemřela, plakalo celé údolí. Kněžna prohlásila: „Šťastná to žena.“

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ

Kniha vzniká v době Národního obrození. Hlavním cílem bylo opět pozvednout český jazyk a národní historii.

AUTOR

Život autora: Božena Němcová (1820-1862)

Narozena ve Vídni jako Barbora Panklová, později Novotná. Později se s rodiči přestěhovala do Ratibořic na panství vévodkyně Kateřiny Zaháňské. Byla velmi ovlivněna svou babičkou Marií Magdalénou Novotnou. V Praze začala psát česky a stýkat se s místními umělci. Manželství nebylo šťastné a ona sama prožila několik milostných románků. Její dílo je realistické s romantickými prvky.

Autorovo další dílo:

• Kratší povídky
  • Divá Bára
  • Karla
  • Pan učitel
• Rozsáhlejší povídky
  • V zámku a podzámčí

DALŠÍ AUTOŘI TOHOTO OBDOBÍ

• Karel Havlíček Borovský – Tyrolské elegie
• František Palacký – Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě
• F. L. Čelakovský – Ohlas písní českých