LITERÁRNÍ TEORIE

• Literární druh a žánr: tragikomedie, drama
• Literární směr: absurdní drama
• Slovní zásoba a jazyk: spisovné i nespisovné výrazy, vulgarismy, funkce řeči je zabít čas, hra se slovy nahrazuje smysluplnou existenci, bez děje a dramatické výstavby, řečnické otázky, metafory, dialog je atypický neustálým opakováním otázek a absurdností
• Postavy:
  • Vladimír – tulák, čeká na Godota a mluví se svým přítelem Estragonem, což ho nudí, nakonec zapomíná i to, proč čeká
  • Estragon – tulák, také čeká a povídá si s Vladimírem, je negativnější, chce odejít, pak navhne, že se s Vladimírem zabijí, je slabý a potřebuje ochranitele
  • Pozzo – bohatý, potká Vladimíra s Estragonem, povýšený, brutální
  • Lucky – Pozzův otrok, na cizí lidi je zlý, nemyslí, pouze odříkává naučený text, je starý a ponížený
  • Chlapec – plachý, pracuje u pana Godota, který ho bije
  • Godot – v knize se ani jednou neobjeví, nosí bílé vousy, bydlí u něj dva chlapci bratři, představuje spásu a naději v lepší život
• Kompozice: Drama má dvě dějství. Výstavba je logická a kompozice chronologická. Autor opakuje určitě motivy, což má navozovat atmosféru stereotypu.
• Prostor a čas: neurčitý čas a prostor
• Význam sdělení (hlavní myšlenky díla): vyjádření absurdity světa a společnosti po druhé světové válce, rozum dovedl člověka k válce -> autor tedy odpovídá absurditou a nerozumem (dadaisté), tragičnost člověka ve světě moderní techniky

DĚJ

Dva tuláci se potkají na cestě u stromu. Vedou chaotický dialog. Čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich osud. Dialog je však přerušen příchodem Pozza, který má v ruce bič a vede s sebou sluhu Luckyho. Na konci prvního dějství přichází chlapec a oznamuje divákům a oznamuje divákům, že pan Godot dnes nepřijde.

V druhém dějství vedou tuláci opět chaotický rozhovor. Přichází osleplý Pozzo, kterého vede Lucky. Na konci přichází opět chlapec, aby oznámil, že ani dnes pan Godot nepřijde. Nikdo neví, kdo Godot je, každý si pod symbolem čekání představí něco jiného.

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ

Jedná se o druhou polovinu 20. století. Na tvorbu měla velký vliv druhá světová válka. Společnost nevěřila, že může existovat demokracie. Pocit nesmyslnosti, beznaděje a ztráta víry v lidstvo. Na to navazuje absurdní drama, které zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou. Vyjadřuje pocity bezmocného osamoceného člověka. Jazyk pak ztrácí dorozumívací funkci. Autoři odstraňují souvislý děj a začleňují černý humor a grotesku.

AUTOR

Život autora: Samuel Beckett (1906-1989)

Francouzský prozaik a dramatik irského původu. Přítel autora Jamese Joyce. Již v dětství měl nevídané jazykové vlohy. Ve 22 letech byl jmenován profesorem angličtiny na École Normale Superieure v Paříži. V roce 1969 získal Nobelovu cenu za literaturu. Je nejvýznamnějším představitelem antidivadla či absurdního divadla. Přijímá názory existencialistů – Sartra a Camuse.

Autorovo další dílo:

• Endgame
• Happy Days
• Breath
• Play

DALŠÍ AUTOŘI TOHOTO OBDOBÍ

• Eugene Ionesco – Plešatá zpěvačka
• Edward Albee – Kdo se bojí Virginie Woolf
• Václav Havel – Audience