LITERÁRNÍ TEORIE

• Literární druh a žánr: epika, milostné povídky
• Literární směr: exilová/samizdatová literatura
• Slovní zásoba a jazyk: jednoduchý styl, spisovný jazyk, pár nespisovných výrazů a vulgarismů, typické složité rozvité věty, metafora, hyperbola, epiteton
• Postavy:
• Hlavní postavy jsou muži svůdníci, dva typy:
  1. Mladí muži, kteří touží po nějaké ženě, ve svých touhách však musí překonávat problémy
  2. Muži, kteří se lehkovážně pohybují v milostných vztazích

Výběr povídek:

Nikdo se nebude smát

• Postavy:
  • Hl. postava – vypravěč, muž, atraktivní, sobecký, zbabělý
  • Klára – přítelkyně hl. hrdiny, krásná, ale naivní, nechává sebou manipulovat
  • Pan Záturecký – zoufalý, vytrvalý, nešťastný
  • Paní Záturecká – odhodlaná, rozumná
• Děj: Na začátku povídky si čte muž se svou přítelkyní Klárou dopis, ve kterém ho pan Záturecký prosí, aby si přečetl jeho stať, kterou mu odmítli vytisknout ve výtvarném časopisu. Hrdina zjistí, že je mizerná, ale nechce mu to říct, takže se mu začne vyhýbat. Záturecký ho začne shánět na univerzitě, nakonec jde k němu do bytu. Klára v bytě bydlí načerno a má strach, že se to odhalí. Nakonec se Zátureckému podaří najít hl, hrdinu, který ho obviní, že obtěžoval Kláru. Doufá, že se ho tím zbaví. Paní Záturecká začne stíhat Kláru, aby zjistila, proč obvinila jejího muže. Hl. hrdinu mezitím kvůli špatné pověsti vyhodí z univerzity. Pro Kláru z toho vyplývají další nepříjemnosti. Hl. hrdina řekne paní Záturecké, že si to Klára vymyslela. Přizná paní Záturecké, že stať jejího muže je příšerná. Klára se s ním kvůli všem nepříjemnostem rozejde.

Zlaté jablko věčné touhy

• Postavy:
  • Hl. hrdina – tichý, filozofuje, líbí se mu spousta žen
  • Martin – atraktivní, lovec žen, šťastně ženatý
  • Dívky – mladé, veselé, hezké, naivní
• Děj: Hlavní hrdina a Martin jsou dobří přátelé. Martin neustále flirtuje se ženami, i když na něj čeká doma žena. Společně s hlavním hrdinou si domluví několik rande, nicméně nakonec si uvědomí, že neustále svádění žen je jen klam. Mladé dívky jsou pro Martina jako zlaté jablko věčné touhy.

• Kompozice: Chronologická kompozice, každá povídka má několik krátkých kapitol, které jsou číslovány.
• Prostor a čas: Česká republika z let 1963-1968, období „socialismu s lidskou tváří“
• Význam sdělení (hlavní myšlenky díla): milostné vztahy a konflikty mezi pohlavími, láska je zasazena do komických souvislostí, období totality, kritika společnosti 2. poloviny 20. století

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ

Období totality, samizdatová a exilová literatura. Díla zachycují proměnu společnosti v druhé polovině 20. století. Proměnou prochází především hrdinové románů. Odvážné postavy nahrazují lidé chybující a váhající. Do popředí se dostávají soukromé životy hrdinů. Osobní problémy jsou důležitější než budování národa.

AUTOR

Život autora: Milan Kundera (*1929)

Autor se narodil v Brně. Nejprve studoval literární vědu a posléze přestoupil na FAMU, kde nejprve studoval filmovou režii a pak scenáristiku. Po skončení studia na FAMU začal vyučovat světovou literaturu. V roce 1948 vstoupil do komunistické strany, po dvou letech byl vyloučen. Posléze se stal významným aktérem v liberalizaci kulturních poměrů. Od roku 1975 žije v emigraci ve Francii, kde zprvu vyučoval na univerzitě v Rennes a později v Paříži.

Autorovo další dílo:

• Monology
• Umění románů
• Nesnesitelná lehkost bytí
• Žert

DALŠÍ AUTOŘI TOHOTO OBDOBÍ

• Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky, Postřižiny
• Ludvík Vaculík – Dva tisíce slov
• Ota Pavel – Smrt krásných srnců