V angličtině existují také slovní druhy. V tomto článku se podíváme konkrétně na zájmena (pronouns), protože si myslím, že znalost zájmen je klíčová pro psanou i mluvenou angličtinu.
Zájmena se v angličtině používají často, především pak ty osobní, ty základní. Než vám ale řeknu nějaké tipy, tak se pojďme podívat na krátký seznam zájmen.
I v češtině máme tyto typy zájmen. Ale nebudeme to zas tolik srovnávat, protože angličtina funguje gramaticky trochu jinak.
Co se důležité u zájmen? Vědět, která slova jsou zájmena (tedy mít dostatečnou slovní zásobu) a vědět, jak se různé typy zájmen používají.
Osobní zájmena
Tyto slova určitě znáte: I, You, He, She, It, We, You, They.
Naprostý základ angličtiny. Osobní zájmena můžou mít dva tvary. Proč? No, abychom si to vysvětlili, tak se zamyslete například nad slovem „já“ v češtině. Slovo můžeme dát do různých pádu/ forem. (např. já, mě, mně, mnou). V angličtině samozřejmě nemáme pády, ale chci, abyste si tedy uvědomili, že i když slovo má jiný tvar, tak to je pořád to stejné slovo.
Tvar podmětný: I, You, He, She, It, We, You, They
Tvar předmětný: Me, You, Him, Her, It, Us, You, Them
Tvary slov „you, it“ jsou stejné pro podmětný i předmětný tvar. Další jsou odlišné. Pořád se jedná ale o stejné slovo. Jako kdybychom v češtině dali slovo do jiného než prvního pádu.
Kdy se používá podmětná forma?
Skoro v každé větě. Zde máte nějaké příklady.
Osobní zájmena se v angličtině musí používat často. Musíme říkat, o kom mluvíme, protože jen sloveso samo nám toho moc neřekne.
Takže když v češtině řeknu: „Půjdu do obchodu.“, musím to vlastně přeložit jako „Já půjdu do obchodu.“ I will go to the shop.
Předmětná forma
Druhá forma se používá, když v češtině říkáme jakýkoli jiný pád, druhý až sedmý.
Tak, doporučuji naučit se správně podmětnou a předmětnou formu osobních zájmen. Je to důležité, aby se vám to potom nepletlo s dalšími typy zájmen.
Přivlastňovací zájmena
My, Your, His, Her, Its, Our, Your, Their.
Přivlastňovací zájmena jsou (některá z nich) podobná těm osobním, tomu předmětnému tvaru. Už chápete, proč je důležité se naučit rozlišovat je? Jsou podobné, některé stejné a rozhodně nechcete, aby se vám pletly. Jejich funkce je trochu odlišná.
I v češtině máme opět přivlastňovací zájmena. Jsou to slova jako „můj, tvůj, náš….“
Co je důležité? Za těmito slovy/zájmeny vždy musí být další slovo. Říká se jim tzv. nesamostatná zájmena, nemůžou totiž stát ve větě jen tak.
Když řeknu „my“ ….tak moje co?
Například: This is my book. This is your younger sister. Where is our car?
Co se stane, když nastane například tato situace: někdo se mě zeptá, jestli je toto moje kniha. A já chci odpovědět: „ano, je moje.“ A nechci opakovat to slovo kniha, protože to je přece jasné z kontextu.
Na příkladu můžete vidět, že opět existuje ještě druhý forma těchto zájmen. Toto jsou tzv. samostatná zájmena, tedy mohou stát samy ve větě, nemusí za nimi být další slovo.
Samostatná zájmena: Mine, Yours, His, Hers, Its, Ours, Yours, Theirs
Rozdíl je v tom, že tam často přidáme „s“ na konec.
Ukazovací zájmena
Toto je krátká kapitola. Ukazovacích zájmen není mnoho.
This – these
That – those
Jsou celkem čtyři. Dvě pro jednotné číslo a dvě pro množné číslo. Jsem si skoro jistá, že chápete už teď, jaký je mezi nimi rozdíl.
Slova THIS, THESE používáme, když ukazujeme na něco, co je blízko. Do češtiny je pak překládáme takto:
V angličtině se neřeší rody, takže můžeme říkat this car, this book, this table. Je to stejné.
Slova THAT, THOSE používám, když ukazujeme na něco, co je dále. Do češtiny je pak překládáme takto:
Jednoduše si řekněte, že slova „this, these“ nám ukazují, že něco je tady (here) a slova „that, those“, že něco je tam (there).
Tázací zájmena
Jsou to jinými slovy wh-questions. Skoro všechny totiž začínají stejnými písmeny.
Pozor na slovo „what“, protože se může překládat dvěma různými způsoby.
Záporná a neurčitá
Tyto slovíčka si uděláme dohromady. Nejsou těžká a myslím, že rozdíl mezi záporným a neurčitým je jasný. Záporná slova začínají předponou „no“ a neurčitá „any“.
U těch neurčitých si ještě dejte pozor na to, že jsou vždy dvě formy. Jedna má na začátku „any“ a druhá má na začátku „some“.
Kurz obsahuje veškerou středoškolskou angličtinu ve formě videí, pdf listů a testovacích cvičení.
